Arcuficis Vítám vás na mé stránce. Zabývám se výrobou dlouhých přímých luků z jednoho kusu dřeva, inspirovaných historickými evropskými luky. Vyrábím luky ručně a podle konkrétního kusu dřeva. Profil ramen se značně řídí jeho vlastnostmi. Vedu průběh luku po vláknech a uzpůsobuji ho vadám. Síla luků je dle zadání, vyrábím i "válečné" luky. Délku luku volím okolo 2,5 násobku délky nátahu, pro nátah 32" alespoň 204 cm. Luky dělám s eliptickým průhybem, lehkými špičkami, a se stranovými drážkami na tětivu. Na ošetření luku používám včelí vosk či lněný olej. K luku mohu vyrobit vlámskou tětivu z přírodního lnu nebo umělých vláken Dacron B55 či Spectra 652. Fotky a videa některých mých výrobků V případě zájmu o luk pište na email ondrashk@seznam.cz , nebo mě kontaktujte přes facebook Momentálně dostupný materiál: Jilm habrolistý (Ulmus minor) Slivoň mirabelka (Prunus domestica var. syriaca), trnka (spinosa), třešeň (cerasus), švestka (domestica) Svída krvavá (Cornus sanguinea) Hloh (Crataegus sp.) Tis červený (Taxus baccata) Štědřenec odvislý (Laburnum anagyroides) Bez černý (Sambucus nigra) Líska obecná (Corylus avellana) Luky Přímý luk je nejstarší a nejjednodušší typ luku. Jedná se o luk z jednoho kusu dřeva, který celý, nebo z velké většiny, "pracuje", tedy pruží. Nejspíše ve všech oblastech světa, kde rostou dřeviny, lidé v pravěku přišli na toto využití dřeva. Tento "primitivní" typ luku se ale uplatnil ve válečných konfliktech v Evropě až do 17. století a pro sport je používán dodnes. Dlouhý luk se obvykle definuje jako luk s délkou podobnou výšce střelce. Pro luk z běžného dřeva je značná délka podstatná pro jeho dlouhodobou funkci, protože je úměrná délce nátahu pro šíp, a ta je dána lidskou anatomií. Důležitý je také typ dřeva. Menšina evropských stromů má dřevo vhodné pro luk. Jeho kvalita značně určuje, jaký luk je potřeba vyrobit a jak bude fungovat. Dalo by se říci, že kus dobrého dřeva bude jako luk fungovat bez ohledu na jeho charakter (křivost, suky), pokud se správně vyrobí. Naopak, seberovnější špatné dřevo pro luk bude fungovat jen velmi těžko. Nálezy přímých evropských luků se dají rozdělit na: - Luky s rukojetí a širokými rameny profilu čočkovitého, oválného až D tvaru, kdy vypouklá strana jsou záda luku, obvykle z jilmu - Běžné dlouhé luky, bez silně rozlišené rukojeti, s profily ramen oválnými, zakulacenými čtvehranny či D s vypouklým břchem, obvykle z tisu Předpokládáme, že jsou rozdílné konstrukce právě kvůli rozdílným vlastnostem těchto dvou dřev. Nicméně vyskytovaly se také luky, které toto rozdělení narušují. Navíc oba typy mají zásadní podobnosti. Ramena se silně ztenčují ke špičkám. Záda luku jsou tvořena neporušeným letokruhem dřeva, obvykle z povrchu kmene. Luky vykazují jistý charakter dřeva a jsou mu tvarově přizpůsobeny. Profil ramene se směrem ke špičce stává kulatějším. Zářezy na tětivu jsou obvykle ze stran špiček.